Zemědělství

svět zemědělce

Brno (Pressweb) – Úřad pro ochranu hospodářské soutěže povolil svým prvostupňovým rozhodnutím spojení soutěžitelů AGROFERT HOLDING, a.s., na straně jedné, a Krahulík – MASOZÁVOD Krahulčí, a.s., a KMOTR – Masna Kroměříž, a.s., na straně druhé. Rozhodnutí dosud nenabylo právní moci.

Skupina Agrofert podnikatele Andreje Babiše se zabývá zejména činnostmi v oblasti zemědělství, potravinářství a chemického průmyslu. Většina společností skupiny působí v sektoru zemědělství, jedná se o společnosti typu ZZN (zemědělské zásobování a nákup) či ACHP (agrochemické podniky), které se zabývají obchodováním s potřebami pro zemědělskou prvovýrobu a rovněž poskytováním služeb pro zemědělce. V rámci holdingu působí mimo jiné též potravinářské společnosti, které se zabývají porážkou, zpracováním a prodejem vepřového, hovězího a drůbežího masa a výrobou masných výrobků, uzenin, konzerv a souvisejících služeb. Skupina Agrofert je činná rovněž v mlýnsko-pekárenském průmyslu a v oblasti zpracování mléka a výroby mléčných výrobků.

Společnosti Krahulík a KMOTR byly před fúzí kontrolovány soutěžitelem Českomoravský uzenářský holding, a.s. Jejich hlavní činností je řeznictví a uzenářství se zaměřením na vepřové a hovězí maso, přičemž na trh dodávají kompletní uzenářský sortiment s hlavním důrazem na trvanlivé uzeniny.

Úřad se zabýval možnými dopady spojení na trh výroby a dodávek uzenin, na němž bude společný podíl spojujících se soutěžitelů relativně nízký. Nepříliš vysoké tržní podíly má skupina Agrofert i na vertikálně navazujícím trhu chovu a prodeje jatečních vepřů a skotu či v dodávkách čerstvého vepřového a hovězího masa.

ÚOHS tedy spojení povolil s tím, že přestože skupina Agrofert dosáhne v důsledku spojení nezanedbatelného podílu v oblasti dodávek uzenin, bude nadále vystavena významnému tlaku ze strany konkurence v podobě domácích i zahraničních výrobců i nákupní síle odběratelů, jimiž jsou ve značné míře velké obchodní řetězce. Spojení tedy dle Úřadu nebude mít za následek podstatné narušení hospodářské soutěže.

  • 0 Comments
  • Filed under: Zemědělství
  • Praha (Pressweb) – Dvě hlavní nákazy, které u nás ohrožují včelstva, jsou varroáza a mor včelího plodu. V tlumení výskytu varroázy jsou včelaři úspěšní, poslední dva roky se podařilo dosáhnout velmi dobrých výsledků, s morem dosahujeme mírného zlepšení.

    Právě kvůli snadnosti šíření moru včelího plodu již několik let po dohodě Českého svazu včelařů se Státní veterinární správou ČR včelaři postupují proti této nákaze razantněji. Pokud se prokáže přítomnost původce (Paenibacillus larvae) v jednom včelstvu na stanovišti, likvidují se všechna včelstva na stanovišti. Je to drastické opatření, nicméně praxe ukázala, že zlikvidováním jen postiženého úlu se situace nevyřeší a zlikvidování dalších včelstev na místě následuje v krátké době. Problém se jen oddálí. Pro včelaře to je velmi nepříjemné, i když ví, že dostanou na základě ustanovení veterinárního zákona náhradu za utrpěnou škodu. Samozřejmě začít znovu od nuly je, zejména pro starší včelaře, obtížné.

    Je to ale jediné možné opatření, jak tuto nákazu, když ne úplně zlikvidovat, tak zamezit enormnímu šíření.

    Určitým problémem mohou být i dovozové medy, zejména ze zemí, kde se takovýto postup jako u nás nepraktikuje, a včelstva se léčí. Proto se při uvolňování dovozových medů do tržní sítě orgány státního veterinárního dozoru zaměřují na vyšetření na přítomnost původce nákazy. (Také prověřujeme medy z hlediska výskytu reziduí veterinárních léčiv, ta med samozřejmě též obsahovat nesmí.) Včely se totiž mohou nakazit z odhozených sklenic se zbytky medu, které by mohly obsahovat zárodky původce moru včelího plodu.

    Jediným účinným opatřením, které spolehlivě zamezí dalšímu šíření nákazy je po průkazu přítomnosti Paenibacilu larvae toto včelstvo a i ostatní na stanovišti spálit, a to včetně díla i včelařských pomůcek.

    Praha (Pressweb) – V komerčních chovech králíků nejsou v poslední době zaznamenávány protilátky proti tomuto onemocnění. I v drobnochovech tohoto onemocnění ubývá. Je to zřejmě díky lepší zoohygieně a především pak díky využívání kompletních krmných směsí místo klasického krmiva, které může být kontaminováno.

    S toxoplazmózou je možné se setkat u všech teplokrevných živočichů na celém světě. Způsobuje ji jednobuněčný parazit kokcidie Toxoplasma gondii, který se vyvíjí uvnitř hostitelovy buňky. Poprvé bylo toto onemocnění popsáno v roce 1908. Pokud nejde o akutní onemocnění, nezpůsobuje hostiteli velké problémy, cysty se vyskytují v různých orgánech, ovšem odsud může hrozit nebezpečí pro člověka. Krom nedostatečně tepelně zpracovaného masa se člověk může nakazit z vnějšího prostředí tzv. oocystami, které mohou vylučovat kočkovité šelmy trusem, které jsou konečnými hostiteli. U nich se totiž ve střevech paraziti (z pozřených oocyst) množí a vylučují se trusem.

    Přestože toho o toxoplazmóze je známo hodně, je ještě mnoho neznámého.  Proto se také tato problematika i na základě ustanovení směrnice 2003/99/ES od poloviny roku 2004 pečlivě sleduje. Zhruba u čtvrtiny až třetiny lidské populace byly zjištěny protilátky proti toxoplazmóze a každoročně je zjišťováno okolo 400 – 800 případů akutní toxoplazmózy. Ta se projevuje při snížení obranyschopnosti jako spíše druhotné přitížení, nejčastěji mozkovou formou. Může dojít i poškození plodu, projevuje se též malátností a zvětšením nervových uzlin.

    Jako prevenci je možné doporučit hygienu, omývat zeleninu, pít prověřenou vodu a maso vždy dobře tepelně zpracovat a při chovu králíků využívat kompletní krmné směsi.

    Plísně “mají rády” vlhko

    Praha (Pressweb) – Zdá se, že letos hned tak nějaké velké sucho nebude, proto je dobré si uvědomit, že po opadnutí srážkové vody je nutno počítat i s tou odpařenou, v ovzduší.

    Normální a pro člověka i pro hospodářská zvířata je příznivá relativní vlhkost vzduchu kolem 50 % (40 – 60 %). Po prakticky stálých deštích a teplotách mezi 10 – 20 °C je nutné počítat s vlhkostí vyšší. Takováto vzdušná vlhkost je ideální pro růst plísní, hub a svědčí i roztočům.

    Proto je dobré zejména ve vlhkém jaru (ale i ve vlhkém podzimu) věnovat pozornost větrání ve stájích, v přípravnách krmení, uskladněnému krmivu, zejména píci, a skladovacím prostorám vůbec. V období extrémní vlhkosti je určitě dobře dávat pozor též na tělní pokryv chovaných zvířat, jak ochlupených, tak opeřených. Jako vhodná prevence případných kožních onemocnění je sluneční světlo, doporučujeme tedy využít každé příležitosti a zvířata vyhnat například na pastvu.

    Zjistí-li chovatel u svých zvířat nějaké kožní změny, zejména atypické výsevy, či ohraničená ložiska, je nejvyšší čas kontaktovat veterinárního lékaře. Nejčastěji lze nalézt takovéto problémy okolo očí, uší, tlamy či v okolí pohlavních orgánů nebo konečníku.

  • 0 Comments
  • Filed under: Chov zvířat
  • Ani stopy po moru prasat

    Praha (Pressweb) – Naše republika je uznána za prostou klasického moru prasat, poslední výskyt byl zaznamenán před 11 lety u divokých prasat (v roce 1999). Proto také je možné bez omezení obchodovat jak s vepřovým masem, tak s masem divokých prasat.

    Nicméně dosud se vyšetřovaly zejména uhynulé kusy černé zvěře a čas od času byly zjišťovány protilátky proti tomuto onemocnění. Nyní již 7 měsíců žádné sérologické vyšetření protilátky proti klasickému moru prasat neprokázalo.

    To, že se čas od času při vyšetření v krvi divokých prasat prokázaly protilátky proti moru, znamenalo, že se v prostředí virus tohoto onemocnění může vyskytovat. Proto se také vyšetřovalo a bylo to také důvodem pro varování chovatelů domácích prasat – zamezit kontaktu s volně žijícími zvířaty. Takto se ostatně prokázalo v uplynulých letech vzplanutí moru prasat na Slovensku (2008).

    Dokud byla sérologická vyšetření, byť sporadicky, pozitivní, byl to důvod určitý počet ulovených divokých prasat (50 %) v daných okresech podrobit vyšetření sérologickému i virologickému. Uhynulé kusy samozřejmě též. Jelikož nyní již 7 měsíců nebyl žádný sérologický nález protilátek, nemusejí myslivci nechávat vyšetřovat polovinu ulovených prasat vyšetřovat na klasický mor prasat, ale jen 25 % z daných okresů a to pouze sérologicky.

    Opatrnost je ale stále na místě, neboť z okolních zemí stále potenciální riziko hrozí. Na celém území ČR se nadále provádí monitoring u 10 % ulovených prasat (sérologicky). Není tomu tak dávno, kdy se potýkali s ohnisky klasického moru prasat na Slovensku nebo v Maďarsku, problémy byly zaznamenány například loni na jaře v Německu u Rýna.

  • 0 Comments
  • Filed under: Chov zvířat
  • Praha (Pressweb) – Tak jak Státní veterinární správa ČR informovala již před třemi lety, kolik vykrmovaných kuřat smí být na metr čtvereční podle nových evropských předpisů, tak k tomu došlo letos prvního ledna. Zopakujeme, jak to tedy letos je.

    V roce 2007 SVS ČR informovala o ustanoveních směrnice Rady 2007/43/ES o minimálních pravidlech pro ochranu kuřat chovaných na maso. Tato směrnice byla zapracována s účinností od 1. 1. 2010 do našich právních předpisů a nyní musejí být chovateli stanovené podmínky plněny. Ustanovení o sankcích nabývají účinnosti 30. června 2010.

    Od 1. ledna 2010 musí chovatel dodržovat požadavky stanovené vyhláškou č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, ve znění vyhlášky č. 425/2005 Sb. a vyhlášky č. 464/2009 Sb. což mj. znamená předávat do ústřední evidence chovatelů drůbeže stanovená hlášení o chovu kuřat chovaných na maso, vést záznamy stanovené uvedenou vyhláškou; tyto záznamy musí chovatel uchovávat alespoň 3 roky a na vyžádání je předložit příslušnému orgánu ochrany zvířat. V takovém případě však maximální hustota osazení v chovu brojlerů s celkovou kapacitou více než 500 ks, nesmí překročit 33 kg/m2.

    Za určitých předpisy daných podmínek lze hustotu zvýšit nad 33 kg/m2, v takovém případě však musí chovatel splnit přísné podmínky pro mikroklima a mimo stanovené veterinární dokumentace (tj. „Informace o potravinovém řetězci“) doložit celou řadu dalších údajů, například o úmrtnosti. Orgánům veterinárního dozoru pak byla stanovena povinnost sledovat a vyhodnocovat podmínky chovu kuřat chovaných na maso (v chovu i při dodání na jatky).

    Za určitých okolností (podmínek) lze překročit i hustotu 39 kg/m2, a to maximálně o 3 kg/m2 (tedy do 42 kg/m2) – za podmínky podání žádosti a doložení příslušných dokumentů to může povolit příslušná krajská veterinární správa.

    Povinnosti chovatelů kuřat chovaných na maso se nevztahují na hospodářství s méně než 500 kuřaty; na hejna kuřat pro rozmnožovací chov; na líhně, na kuřata z extenzivního chovu ve vnitřních prostorách a z chovu ve volném výběhu a kuřata z ekologického chovu.

    Znění uvedených právních předpisů lze nalézt i na www.oz.mze.cz nebo www.eagri.cz.

    Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR

  • 0 Comments
  • Filed under: Chov zvířat
  • Praha (Pressweb) – Zákaz zkrmování zpracovaných živočišných bílkovin (masokostních mouček) pro přežvýkavce, byl v zemích EU stanoven v roce 1994. Nicméně v ČR je toto omezení v případě přežvýkavců dodržováno již od roku 1991 a u ostatních druhů hospodářských zvířat od konce roku 2003 až do současné doby.

    Nařízení (ES) č. 1774/2002 (které u nás platí od 1. května 2004 a bude platit až do 3. března 2011) v případě možnosti zkrmování zpracovaných živočišných bílkovin (dále ZŽB) omezuje jejich použití tak, že nesmí být zkrmovány stejnému druhu zvířat. Obdobně je toto omezení stanoveno i v připraveném nařízení (ES) č. 1069/2009, které ruší a nahrazuje nařízení (ES) č.1774/2002 v celém rozsahu. Toto nařízení vstoupí v účinnost od 4. března 2011.  Zde je nově formulován zákaz použití ZŽB tak, že se vztahuje na všechna suchozemská zvířata, vyjma kožešinových. Zvířatům nesmí být zkrmovány ZŽB které jsou získány z těl zvířat stejného druhu, nebo jejich částí. Z toho tedy vyplývá možnost například zkrmování ZŽB z drůbeže prasatům a ZŽB z prasat drůbeži.

    Omezení či zákaz zkrmování ZŽB ale zásadně doplňuje a podrobněji upravuje další nařízení (ES) č. 999/2001, ve kterém je stanoven zákaz zkrmování živočišných bílkovin nejenom přežvýkavcům, ale zákaz je dále rozšířen i na jiné druhy zvířat než přežvýkavce. Určité možnosti a podmínky pro zkrmování některých krmných surovin živočišného původu jsou podrobně stanoveny v příloze IV tohoto předpisu. Nevztahují se však jakkoliv na možnost použití ZŽB pro zvířata určená pro produkci živočišných surovin určených k výživě lidí – tj. pro potravinová zvířata. V případě prasat, drůbeže, ryb a mladých, dosud neodstavených přežvýkavců je možné zkrmovat rybí moučku.

    Souběžná platnost nařízení (ES) č. 1069/2009 a (ES) č. 999/2001 tedy i v budoucnu nadále vyloučí možnost použití ZŽB pro potravinová zvířata. Očekávaný termín zrušení úplného zákazu jejich zkrmování je zatím nejasný. Muselo by dojít ke změně nařízení 999/2001 – článku 7 a přílohy IV.  V případě změny článku 7 je situace komplikovaná tím, že jde o část nařízení, která musí být nejprve připravena a prodiskutována v Evropské Radě a následně schválena Evropským Parlamentem. Je nutné konstatovat, že dosud nebyl k projednání na žádný pracovní orgán bruselskou administrativou předložen žádný návrh k úpravě uvedeného článku. Není ani definitivně vyjasněna otázka spolehlivých laboratorních testů ke kontrole dodržování stanovených podmínek zkrmování.

    Vzhledem k tomu že administrativní proces projednání a následného schválení legislativy Evropskou Radou a Parlamentem je proces složitý, lze těžko očekávat, že dojde ke schválení změn v nařízení (ES) č. 999/2001 a že s novým nařízením (ES) č. 1069/2009 vstoupí v platnost i možnost zkrmování zpracovaných živočišných bílkovin jiným zvířatům, než je možné v současné době.

    Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR

  • 0 Comments
  • Filed under: Chov zvířat