Praha (Pressweb) – S teplým počasím se zvyšuje riziko onemocnění tularémií. Přestože se toto onemocnění týká u nás zejména zajíců a hlodavců, může za jistých okolností onemocnět i člověk.

Jde o akutní nebo chronické bakteriální onemocnění zajíců a hlodavců, ale i dalších volně žijících zvířat. Vnímavý je i člověk. Tato nemoc je rozšířena po celém světě, a je charakteristická typickou přírodní ohniskovostí (původce cirkuluje v prostředí nezávisle na člověku mezi volně žijícími obratlovci a členovci). Na přenosu nemoci se významně podílejí klíšťata, která jsou příčinou šíření nemoci mezi jednotlivými druhy. V ČR je ročně hlášeno okolo 100 případů onemocnění lidí. Zvířata, která onemocní, jsou malátná, ztrácejí plachost, mají záněty uzlin. U člověka se onemocnění projevuje horečkami, slabostí a může jít o formu kožní, zánět mízních uzlin, plicní formu, střevní formu nebo o zánět spojivky.

Státní veterinární správa ČR letos organizuje monitoring tularémie, tak, že jde o monitoring plošný, jehož cílem je definovat rizikové oblasti. Za účinné opatření považujeme při výskytu vydávat mimořádná veterinární opatření vždy na přesně definované období. Poté samozřejmě musí následovat další vyšetření ulovených a uhynulých zajíců. Na základě schválené metodiky vyšetřování na tularémii počítáme s ročním vyšetřením 2 409 zajíců na celém území ČR. Znamená to, že se na celém území republiky vyšetřují uhynulí zajíci a v období podzimních honů všichni podezřelí, a to zejména v oblastech s výskytem tohoto onemocnění.

Letos bylo zatím vyšetřeno 28 ulovených zajíců, z nichž bylo 6 pozitivních, jeden v regionu Hlavního města Prahy, dva v Jihočeském kraji, jeden v Plzeňském kraji, jeden v Libereckém kraji a jeden v Jihomoravském kraji.

Na místě je tedy být stále obezřetní a vyhýbat se kontaktu s uhynulými zvířaty, dbát hygieny a také nepít neprověřenou vodu a pro lovce varování: dávat pozor při stahování zajíců na případné poranění. Nakažení je možné právě proniknutím nákazy do krevního oběhu, popřípadě přes spojivku, nebo vdechnutím kontaminovaného prachu, například při přenocování ve volné přírodě, zejména v blízkosti stohů, kde se mohou vyskytovat nemocní hlodavci.

Praha (Pressweb) – Je to sice daleko od ČR, přesto si případy slintavky a kulhavky v Bulharsku zasluhují pozornost. O prvním pozitivním nálezu slintavky u zastřeleného divokého prasete informovala bulharská strana již 5. ledna. Dne 9. ledna 2011 byla Evropská komise a následně ostatní členské státy, informovány o vzniku ohniska slintavky a kulhavky u hospodářských zvířat ve vesnici Kosti, nacházející se v okresu Carevo v regionu Burgas. (Státní veterinární správa ČR o slintavce a kulhavce v Bulharsku informovala 5. 1., viz tisková zpráva na www.svscr.cz.)

Nákazovou situaci v Bulharsku v těchto dnech projednává na svém zasedání v Bruselu Stálý výbor pro zdraví zvířat a potravní řetězec. Ochranná opatření týkající se živých zvířat a živočišných produktů jsou obsažena v rozhodnutí Komise 2011/8/EU, a měla by být v platnosti minimálně do 28. února 2011.

Zásadními kroky bylo kolem ohniska (vesnice Kosti) vytýčit tříkilometrové ochranné pásmo a desetikilometrové pásmo dozoru. Chovatelé zvířat v celé zemi byli upozorněni na dodržování přísných zásad biologické bezpečnosti v chovech. Dále byly zakázány trhy a svody zvířat v regionech Burgas, Varna, Šumen, Jambol, Sliven, Haškovo a Kardžali. Ve vesnicích nacházejících se v ochranném pásmu byly odebrány vzorky krve hospodářských zvířat. Pozitivní zvířata byla nalezena v chovech skotu, prasat, ovcí a koz. Jedná se o slintavku typu O. Zjištěná zvířata byla utracena.

Také v  pásmu dozoru byly odebrány vzorky krve, i když klinické příznaky u zvířat nebyly zjištěny. Všechny vzorky krve, odebrané v pásmu dozoru a vyšetřené do 11. ledna 2011, byly negativní. Podaří-li se „udržet“ nákazu v ohnisku a tam ji zdolat, mohla by mimořádná veterinární opatření v ideálním případě skončit na konci února.

Pro Státní veterinární správu to znamená pečlivě sledovat nákazovou situaci v Bulharsku a je na místě i upozornit ty, kdo cestují do této země, aby se dotyčným regionům raději vyhnuli.

Praha (Pressweb) – Zejména na podzim hrozí domácím i hospodářským zvířatům svrab nebo prašivina. Nákaza je možná zpravidla kontaktem s nemocným zvířetem, u loveckých psů nebo u koček například tam, kde se vyskytují lišky. Nakazit se může i člověk. Prevence je čistota a léčení je možné speciálními přípravky.

Svrab i prašivinu způsobují roztoči. Svrab zákožka svrabová, tito roztoči jsou velcí asi 0,2 – 0,5 mm, kteří provrtávají kůži, živí se tkání a způsobují svrbění a záněty, které mohou být branou další infekce. Prašivinu, neboli demodikózu, má na svědomí trudník, roztoč, který je velký 1,3 – 1,4 mm a vyskytuje se v tukových žlázkách u chlupů. Způsobuje záněty, vznikají vřídky a tvoří se nejprve červené víceméně ohraničené skvrny. I zde hrozí nebezpečí druhotné infekce, například i různými plísněmi. Pak je léčení obtížnější.

Svrabem i prašivinou mohou trpět i hospodářská zvířata, jako například prasata nebo ovce. Onemocnět může i člověk. U člověka je léčení snazší, lépe se dodržuje hygiena a je třeba kromě toho použít speciální léčiva. Lze doporučit navštívit veterinárního, pokud jde o člověka, tak humánního lékaře.

Jako prevence je dobré se vyvarovat kontaktu s cizími neznámými zvířaty a zejména s toulavými psy. A sledovat svá zvířata, zejména na místech méně ochlupených, okolo uší, slabin, okolo ocasu a konečníku.

Praha (Pressweb) – Loňský rok byl posledním, kdy Státní veterinární správa ČR organizovala na území naší republiky orální vakcinaci lišek proti vzteklině. Za 21 let (1989 až 2009) bylo během 42 vakcinačních kampaní (dvakrát ročně, tj. na jaře a na podzim) použito 32 515 000 vakcinačních dávek. Výsledek je ten, že vzteklina byla na našem území zcela vymýcena.

Poslední výskyt vztekliny byl u nás zaznamenán u lišky v dubnu 2002 na okrese Trutnov a v roce 2004 byla naše republika uznána za zemi prostou této nákazy. Od té doby se přesvědčujeme o účinnosti vakcinace. Vyšetřování je, zejména v pohraničních oblastech, nadále nezbytné. V loňském roce bylo vyšetřeno 7 844 lišek. Výsledek negativní. Dále bylo vyšetřeno 171 volně žijících zvířat a 372 domácích zvířat, i zde byl výsledek vyšetření opět negativní.

Je třeba ale připomenout, že zavlečení vztekliny na naše území je možné vzhledem k vzrůstající oblibě cestování se zvířaty, zejména do mimoevropských zemí, ale i například na Balkán nebo do zemí v okolí Středozemního moře. Proto je nutné, aby psi, popřípadě jiná vnímavá zvířata byla proti vzteklině vakcinována. Ostatně to také nařizuje veterinární zákon.

Také je nutné každé podezření prověřit, zejména pokud jde o poranění zvířetem neznámého původu nebo volně žijícím živočichem, popřípadě dotyčné zvíře vyšetřit. Laboratorní vyšetření u nás provádí Národní referenční laboratoř pro vzteklinu ve Státním veterinárním ústavu Praha a Státní veterinární ústav Olomouc.

Praha (Pressweb) – Při obchodování se třetími zeměmi se naši vývozci setkávají s požadavkem dotyčné cílové země deklarovat, že jsme určitých nákaz zvířat prostí. Že jsme prostí vysoce patogenní aviární influenzy je známo, poslední mimořádná opatření skončila v roce 2007. A to bylo již dříve publikováno v Bulletinu OIE (Mezinárodního úřadu pro nákazy zvířat).

Poslední výskyt nízce patogenní aviární influenzy byl ale zjištěn v roce 2009 a na základě zprávy, kterou OIE předal Milan Malena šéf Státní veterinární správy ČR, vydal OIE ve svém letošním Bulletinu č. 2 informaci, že ČR potvrdila, že je v současné době této nákazy prostá (The Czech Republic declares itself free from notifiable, low pathogenicity avian influenza in southern Bohemia), Bulletin OIE, 2010(2): 46 – 47.

To znamená, že naši vývozci mohou bez problémů obchodovat s drůbežím masem a drůbežími výrobky i se třetími zeměmi (zeměmi, které nejsou členy EU). OIE akceptovala naši zprávu a uznala území ČR prosté této nákazy.

Státní veterinární správa ČR nicméně nákazovou situaci stále sleduje jak u drůbeže, tak u volně žijících ptáků. V případě opětovného zavlečení nákazy na naše území jsme připraveni přijmout adekvátní opatření k zabezpečení bezpečnosti potravin živočišného původu, bezpečnosti našich chovů, a v neposlední řadě i zdraví i našich občanů.

Praha (Pressweb) – Dvě hlavní nákazy, které u nás ohrožují včelstva, jsou varroáza a mor včelího plodu. V tlumení výskytu varroázy jsou včelaři úspěšní, poslední dva roky se podařilo dosáhnout velmi dobrých výsledků, s morem dosahujeme mírného zlepšení.

Právě kvůli snadnosti šíření moru včelího plodu již několik let po dohodě Českého svazu včelařů se Státní veterinární správou ČR včelaři postupují proti této nákaze razantněji. Pokud se prokáže přítomnost původce (Paenibacillus larvae) v jednom včelstvu na stanovišti, likvidují se všechna včelstva na stanovišti. Je to drastické opatření, nicméně praxe ukázala, že zlikvidováním jen postiženého úlu se situace nevyřeší a zlikvidování dalších včelstev na místě následuje v krátké době. Problém se jen oddálí. Pro včelaře to je velmi nepříjemné, i když ví, že dostanou na základě ustanovení veterinárního zákona náhradu za utrpěnou škodu. Samozřejmě začít znovu od nuly je, zejména pro starší včelaře, obtížné.

Je to ale jediné možné opatření, jak tuto nákazu, když ne úplně zlikvidovat, tak zamezit enormnímu šíření.

Určitým problémem mohou být i dovozové medy, zejména ze zemí, kde se takovýto postup jako u nás nepraktikuje, a včelstva se léčí. Proto se při uvolňování dovozových medů do tržní sítě orgány státního veterinárního dozoru zaměřují na vyšetření na přítomnost původce nákazy. (Také prověřujeme medy z hlediska výskytu reziduí veterinárních léčiv, ta med samozřejmě též obsahovat nesmí.) Včely se totiž mohou nakazit z odhozených sklenic se zbytky medu, které by mohly obsahovat zárodky původce moru včelího plodu.

Jediným účinným opatřením, které spolehlivě zamezí dalšímu šíření nákazy je po průkazu přítomnosti Paenibacilu larvae toto včelstvo a i ostatní na stanovišti spálit, a to včetně díla i včelařských pomůcek.

Praha (Pressweb) – V komerčních chovech králíků nejsou v poslední době zaznamenávány protilátky proti tomuto onemocnění. I v drobnochovech tohoto onemocnění ubývá. Je to zřejmě díky lepší zoohygieně a především pak díky využívání kompletních krmných směsí místo klasického krmiva, které může být kontaminováno.

S toxoplazmózou je možné se setkat u všech teplokrevných živočichů na celém světě. Způsobuje ji jednobuněčný parazit kokcidie Toxoplasma gondii, který se vyvíjí uvnitř hostitelovy buňky. Poprvé bylo toto onemocnění popsáno v roce 1908. Pokud nejde o akutní onemocnění, nezpůsobuje hostiteli velké problémy, cysty se vyskytují v různých orgánech, ovšem odsud může hrozit nebezpečí pro člověka. Krom nedostatečně tepelně zpracovaného masa se člověk může nakazit z vnějšího prostředí tzv. oocystami, které mohou vylučovat kočkovité šelmy trusem, které jsou konečnými hostiteli. U nich se totiž ve střevech paraziti (z pozřených oocyst) množí a vylučují se trusem.

Přestože toho o toxoplazmóze je známo hodně, je ještě mnoho neznámého.  Proto se také tato problematika i na základě ustanovení směrnice 2003/99/ES od poloviny roku 2004 pečlivě sleduje. Zhruba u čtvrtiny až třetiny lidské populace byly zjištěny protilátky proti toxoplazmóze a každoročně je zjišťováno okolo 400 – 800 případů akutní toxoplazmózy. Ta se projevuje při snížení obranyschopnosti jako spíše druhotné přitížení, nejčastěji mozkovou formou. Může dojít i poškození plodu, projevuje se též malátností a zvětšením nervových uzlin.

Jako prevenci je možné doporučit hygienu, omývat zeleninu, pít prověřenou vodu a maso vždy dobře tepelně zpracovat a při chovu králíků využívat kompletní krmné směsi.